Blog
Už jsem se zmínil, že jsme si na Vánoce pořídili Leguána zeleného. Byla to docela sranda, protože kromě stromečku a všeho blbince okolo jsme ještě připravovali terárko, aby se leguánovi u nás líbilo.
Toho předvečera Štědrého dne mrzlo až praštělo a my měli strach, aby se leguán nenachladil. Vždyť je to teplomilný tvor, povalující se ve větvoví stromů povětšinou nad vodou kdesi v tropické Střední a Jižní Americe. Česká vánoční krajina by mu tudíž musela připadat jako zlý sen. Připravili jsme kartonovou krabici, do ní dali ručník a pod ručník flašku s teplou vodou. A já vyrazil do ZOO koutku v Plzni, kde jsme měli jednoho leguána zamluveného.
Chovatelé většinou před ZOO prodejnami varují, jenže ono je to asi různé případ od případu. Leguán ze zverexu by neměl být hubený, měl by mít přiměřeně baculaté nožičky, měl by se loupat, neboť jakožto plaz se zdravý mladý rostoucí leguán svléká takřka neustále a měl by mít zdravé prstíky. Paní ze ZOO prodejny to nejspíš všechno dobře věděla, jenže oni taky věděli své, takže když do terárka vstrčila ruku, udělalo to „šust“ a mladí leguáni se bleskurychle rozprchli do všech stran a bravurně se poschovávali v umělých kytkách. Leguáni mívají v teráriích umělé rostliny, protože skutečné by záhy sežrali. Paní párkrát zalovila, než byla spokojená s výběrem, a protože ani já jsem nic nenamítal, měli jsme Draka v krabici. Cestou z Plzně domů jsem v Limetě topil div jsem se neusmažil..
Doma jsem měl obavu, co s drakem v krabici, jestli to po otevření taky neudělá „šust“ a krabice nebude prázdná. Pěkné bylo, že když jsem ji otevřel, tehdy asi tříměsíční leguán v klidu seděl na ručníku a jen obezřetně vytáčel hlavičku za mnou a obezřetně mě sledoval jantarovýma očima. Oči mají leguání úžasné. Kulatá černá zornička hbitě reaguje na podněty a roztahuje se a smrskává podle toho, jak moc jistě nebo nejistě se leguán cítí. Duhovka má barvu jantaru a co je sympatické, leguáni mrkají. Takže, ač je to systematologicky z hlediska taxonomie plaz, studené hadí oko nemá ani trochu. Aniž bych chtěl leguány antropomorfizovat a přisuzovat jim snad nějaké vlastnosti na základě dojmu, popíšu jen pocit, jakým na mě při kontaktu působí. Setkáte-li se s leguáním pohledem, okamžitě zjistíte, že vás velmi dobře vnímá. Pohled je přímý a působí podivně „vědoucím dojmem“. Drak si mě chvíli prohlížel a natáčel hlavu nastranu, až zjistil, že se ho chystám drapsnout a dal se v krabici na útěk. Leč chytit se tento ještěr dá docela dobře, pročež terárko mělo záhy obyvatele.
Leguáni jsou tvorové denní, večer se ukládají ke spánku na příhodném vyvýšeném místě a to tak, že se prostě v jednu chvíli seberou a jdou spát. Zpočátku Drak zůstával na větvi, později, jak mu větev začala být malá, se věšel na pletivo. To mi připadalo nepohodlné. Připevnil jsem mu tedy vzadu v horní části plošinku s korkovým povrchem. Drakovi se pletivo asi taky zdálo nepohodlné, protože ještě ten večer se na plošince utábořil a zalomil to. Na pletivo se pak asi ještě jednou nebo dvakrát zavěsil, teď už ovšem spí výhradně na plošině. Předsevzali jsme si ho na ní nikdy nerušit, aby ji vnímal jako bezpečný kout. Je legrační dívat se, jak spí, hlavu položenou, oči pevně zavřené, nohy podél těla a ocas šikovně umístěný na rantlíku od pletiva.
Pár slov o živočišném druhu.
Leguán zelený (Iguana iguana) je tropický stromový ještěr vyskytující se ve Střední a Jižní Americe od Kostariky po jih Brazílie. Dorůstá až 200 cm délky, z čehož ovšem téměř plné 3/4 připadají na dlouhý a silný ocas. Hmotnost dospělého jedince činí až 8 kg. Je to výhradně býložravec, živí se listím, rostlinstvem, květy i plody. V přírodě tráví leguáni život na stromech, v případě ohrožení se vrhají z větví dolů do vody.
V chovu je třeba v teráriu udržovat teplotu 25 – 30 °C, v noci okolo 22 °C, v zimě může klesnout k 18 °C. Vyšší teplota je důležitá s ohledem na trávení, protože leguáni zpracovávají potravu prostřednictvím symbiotických bakterií a při nedostatku tepla hrozí úhyn. Vyhřívání terária je možné zajistit speciální žárovkou, pod kterou se nachází „vyhřívací větev“, na které leguán tráví takřka celý den, přičemž se otáčí sem a zase tam, aby se vyhřál pěkně ze všech stran. Zřejmě přitom tvoří nějakou nesmírně složitou filozofii, protože nevím, co by na větvi pod žárovkou vzdor vyhřívání jinak dělal. Při zařizování nezůstane u jediné žárovky. Druhou nezbytnou bude speciální zdroj UV záření, aby se leguán pěkně zdravě vyvíjel. Do terárka je zapotřebí umístit větší misku vody. Leguán je nejenom tvor stromový, ale taky vodní – plave velmi dobře a elegantně – a chodí se koupat. Sice s tím, stejně jako se žrádlem, děsně nadělá, protože mu nesmírně záleží na tom, aby ho při obojím nikdo neviděl, ale že chodí jak žrát, tak i vykoupat se, o tom nelze pochybovat. Do misky s vodou také v naprosté většině případů vyměšuje, u nás se odborně říká, že „dělá dračinec“. Je to fajn, protože stačí vynést a vyčistit misku a ne celé terárko.
Terárium by mělo být přiměřeně veliké, pro dospělého jedince se uvádí míry 200×100 X 200 cm, vybavené silnějšími větvemi, umístěnými zejména šikmo vzhůru. V teráriu by měla být udržována vyšší vlhkost, je však třeba dát pozor na plísně.
Odkaz na chovatelské stránky .
Leguáni dříve podléhali registraci co by nebezpečná zvířata. Ač se to zdá podivné, leguán dokáže velmi zdatně kousnout a zejména je mistr v technice „obrany ocasem“. Dlouhý a svalnatý ocas umí bravurně používat jako bič a úder je velice citelný. My zdaleka ještě nemáme draka dospělého, přesto už Lenku švihnul přes obličej, že se jí udělaly hvězdičky. A mě dokázal kousnout do krve, když jsem nedbal varování, Draka provokoval a strkal mu prst před otevřenou tlamu. Tu umí otevřít velmi doširoka, říkáme, že jako krokodýl. Není to ovšem tvoreček nikterak záludný, vždy, když nemá na kontakt náladu, dává všemožně najevo varování a ze všeho nejraději se někam uklidí, než aby se pral. Což nakonec asi taky přimělo úřadníky, aby leguány ze seznamu nebezpečné zvěře vyškrtli.
Chytit ho ovšem člověk občas musí, když ne kvůli úklidu terárka, pak kvůli občasnému okoupání, což mu velmi usnadňuje svlékání. Zbytky staré kůže ho asi svědí, anebo jinak obtěžují, protože se pak drbe jako pes. Chytí-li člověk Draka násilím, není problémem ani tak tlama, které se lze snadno vyhnout a Drak snad většinou ani nechce kousnout doopravdy – tuhle se mohl Lence v pohodě zahryznout do ucha, když jí vyběhl na rameno – a neudělal to, místo toho ji jenom švihl ocasem přes oko, jak už jsem zmínil. Problémem ale není ani ten ocas, kterému se lze – někdy – taky vyhnout, případně Draka vhodněji uchopit. Problém jsou drápy na končetinách, kterými Drak drásá a drásá…
Po koupání je to ovšem „jiný člověk“, nechá se hladit, nosit, zvědavě se rozhlíží a ovšemže se dere domů, do terárka.
Lenka si Draka velice oblíbila. Jako krapet idealistická romantička se sympatiemi k hippies, květinám, volné lásce a k těm indickým božstvům, které nežerou děti, a ve jménu kterých se v Indii zrovna neupalují ženy na pohřebních hranicích svých zesnulých protějšků, jíž já jsem svým přízemním postojem k životu všechny tyto vznešené záležitosti zdupal, nosí Drakovi náruče kytek a Drak je ochotně žere a dělá z nich dračince.
V blízké době mě čeká výzva. Udělat namísto prvního útočiště pořádné rohové terárium, kde si leguán bude moct lebedit a třeba si z něj i volně vyjít na procházku, aby se na svou vyhřívací větev zase vrátil.
Drapsnutý Drak.
Nehybností se v takovou chvíli určitě nic nezkazí.
Ještě jednou na tričku.
Podrbání na hlavě – většinou při tom mhouří oči.
Strom je jejich živel – tady fíkus.
Když si na fíkus vleze, kolikrát dá práci ho najít.
V celé kráse.
V mládeneckém terárku.
Dnes už je Drak zase o něco dospělejší, vyhlíží méně jako „ještěrka“ a více jako „ještěr“. Taky s dospíváním nabírá patřičné sebedůvěry, čili už na sebe snáze nechá sáhnout. Později by měl být schopen volného pohybu po bytě a s použitím „vodítka“ i venku – s vodítkem raději než volně, aby nebylo třeba nahánět Draka na javoru.
Komentáře:
