Když jsme před lety co by nezkušení mladí rodiče porůznu hledali zdroje kvalitních informací, natrefil jsem na internetu na populárně zpracovaný odborný text o horečce u dětí, který nám poskytl řadu potřebných odpovědí. Tenkrát jsem si ho vytiskl a schoval. Před nedávnem jsem zkoušel text na internetu vyhledávačem najít, ale bohužel, původní umístění vyhazuje známou hlášku „404 not found“, což značí, že odkaz vede na prázdné místo – text byl přemístěn, vymazán, zkrátka není k dispozici.

Protože se domnívám, že by ho byla škoda, vytištěný exemplář jsem naskenoval a níže ho v plném znění uvádím. Autorovi, který je mi neznámý, se omlouvám, že tak činím bez svolení..

---

O horečce (odborně o tzv. febrilii z lat febris-horečka) mluvíme, když tělesná teplota měřená v podpaží přesáhne 38 °C. Teplotu mezí 37 až 38 °C označujeme jako zvýšenou teplotu (tzv., subfebrilie).

Příčiny horečky: v dětském věku jsou nejběžnějšími příčinami horečky infekční onemocnění (ať už banální chřipkovité infekty, či záněty průdušek, mandlí, průjmová onemocnění, až po typické dětské choroby jako je spála, plané neštovice, dnes již ojedinělé spalničky či závažnější infekce typu zápalu plic), obtíže spojené s prořezáváním zubů. Poměrně časté jsou ale i krátkodobé teploty, u kterých se příčinu nepodaří zjistit. Mluvíme pak o tzv. okultní (skryté) horečce. Někdy zde hraje roli rozrušení dítěte, např. před odjezdem na dovolenou, v souvislosti s oslavou narozenin, po úrazu apod. Jen málokdy stojí za horečkami závažnější chronické choroby.

Funkce horečky: především horečka sama o sobě není nemoc! Je to jedna z prvních reakcí organismu např. na infekci a pro překonání infekce má zásadní význam. Výzkumy prokázaly, že většina bakterií a virů se při teplotách nad 39.5°C nemůže rozmnožovat, řada mikroorganismů při této teplotě dokonce hyne. Horečka podporuje další obranné reakce organismu, při horečce se stupňuje látková výměna jako celek. O smysluplnosti horečky pro překonání infekčních onemocnění svědčí např. i výzkumy, které sledují vývoj dětských kreseb v předškolním věku: často dochází po prodělaném horečnatém onemocnění ke skoku ve vývoji. V kresbách dítěte se po nemoci začnou objevovat prvky z dalšího vývojového období. Obdobně vnímaví učitelé hudby postřehli již dávno fakt, že dítě, které např. prodělalo spalničky, udělalo ve svých schopnostech kvalitativní skok, i když tři týdny hudební nástroj nemělo v ruce. I ve zvířecí říši můžeme pozorovat, že zvýšení tělesné teploty má význam: nemocné ryby, které nemají schopnost tělesnou teplotu zvýšit, vyhledávají v případě onemocnění teplejší vody. V neposlední řadě má horečka i význam diagnostický: říká nám jasnou řečí, že v organismu je něco v nepořádku. Když ji potlačíme, budeme se sice přechodně cítit lépe, vlastní nemoc ale bude probíhat dál.

Průběh horečky: Protože horečka sama není nemoc, nýbrž je smysluplnou reakcí organismu na onemocnění, řídí se průběh horečky Jak závažností onemocnění samotného, tak i schopnostmi organismu na nemoc reagovat To, jak organismus reaguje, je velice individuální: existují děti, které na onemocnění reagují prudkou horečkou až ke 40 °C, za 1 – 2 dny jsou bez horečky a během dalšího dne opět v plném zdraví, možná ještě o něco silnější než předtím. U jiných dětí máme dojem, že se horečka nemůže rozvinout tak, jak by měla: několik dnů pozorujeme teploty jen kolem 38 °C, pak ještě týden zvýšenou teplotu a i potom se ještě necítí zcela v pořádku.

Přesto existují určité zákonitosti, které jsou společné většině akutních stavů provázených horečkou, jen jsou jednou víc, podruhé méně vyjádřené. Horečka probíhá ve dvou základních fázích. V první fázi dochází ke zvyšování tělesné teploty. Např. při chřipkovitém infektu, kdy teplota prudce stoupá nad 39 °C, je dítěti nejprve velice chladno, má studené nohy i ruce, třesavku a vyžaduje teplé přikrytí, i když teplota na teploměru již přesáhla 39 °C. V tuto chvíli je dítěti většinou nejhůř: bolí ho hlava, svaly, stěžuje si na bolesti břicha nebo dokonce jednorázově zvrací (nemusí se přitom jednat o onemocnění trávicího ústrojí!), citlivěji vnímá bolest i smyslové podněty, je určitým způsobem nadměrně bdělé. Organismus se v této první fázi snaží dosáhnout určité výše teploty, která je optimální pro boj s danou infekcí. Zde je zcela nevhodné podávat léky proti horečce nebo pouze na základě naměřené vysoké teploty aplikovat studené zábaly.

Léky proti horečce (typu Paralenu, Brufenu, Acylpyrinu atd.) pouze snižují teplotu, a ztěžují tak organismu boj s vlastním onemocněním – infekcí. Infekci samotnou žádným způsobem neléčí. Organismu ve fázi vzestupu teploty nejlépe pomůžeme tím, že dítě teple přikryjeme, dáme mu horký čaj, místnost lehce zatemníme a budeme se snažit, aby zde byl klid: vypneme rádio, ostatní děti pošleme pryč, ani na poslouchání pohádek nebude mít zřejmě nemocný náladu. Důležitý je klid a jistota maminky či otce, kteří o dítě pečují. Dítě by nemělo cítit jejich nejistotu, spěch, přílišnou ustaranost a obavy.

Ve druhé fázi, po dosažení žádané teploty (pro většinu infekcí ideálně kolem 39.5°C) se situace mění: po určitou dobu se horečka udržuje, ale organismus již teplo nekoncentruje, nýbrž ho vydává navenek. Dítě, kterému byla do té doby zima, se najednou začne odkopávat, pohmatem zjistíme, že má horké nohy i ruce, bude se cítit lépe a možná brzy usne. V této fázi je možné, zejména při teplotě nad 39.5 °C, použít vlažné zábaly lýtek (viz níže), dítě by mělo být nadále spíš teple oblečené, ale s možností teplo vydávat – tj. nenutíme ho mít nohy pod peřinou, nemusí mít nadále vlněné ponožky.

Cyklus vzestupu teploty a udržení její výše se může po několik dní opakovat. Teplota během noci poklesne, nad ránem bývá nejnižší, dítě se může již cítit téměř zdravé, ale odpoledne opět začne stoupat, tak, jak jsme právě popsali. Když však teplota poklesne a opět výrazně stoupne několikrát za den, když má dítě třesavku opakovaně v průběhu jednoho dne, pak to může být varovným znamením a je nutné co nejrychleji konzultovat lékaře.

JAK MĚŘÍME TEPLOTU?

• Teplotu měříme pokud možno po alespoň 15 – 20 minutách tělesného klidu.
• Teplotu je možné měřit v zásadě třemi klasickými způsoby:
  1. Nejběžněji se teplota měří v podpaží. Je to nejméně přesný způsob měření, který lze použít až u školních dětí. Teploměr musí dítě držet pevně stisknutý minimálně 5 minut, abychom dostali alespoň trochu spolehlivý výsledek.
  2. Přesnější je měření teploty pod jazykem, kde měříme kolem 3 minut. Teplota pod jazykem je přirozeně o ca 0.2 – 0.3 °C vyšší než teplota v podpaží.
  3. Nejpřesnější je měření teploty v konečníku (tzv. rektální teplota). Teploměr potřeme neutrální mastí (např. Měsíčkový dětský krém Weleda, ale postačí obyčejná vazelína) a zasuneme 1,5 – 2cm do konečníku. Měříme 1–2 minuty, normální teplota v konečníku je o 0.5 °C vyšší oproti teplotě v podpaží. Tj. naměříme-li v konečníku teplotu 37.4 °C, jedná se ještě o normální hodnotu. U dětí v předškolním věku nejvhodnější způsob měření teploty.
• Teplotu měříme nejlépe rtuťovým teploměrem, u dětí v předškolním věku potom tzv. rychloběžkou. Rychloběžka je rtuťový teploměr uzpůsobený pro rychlé měření a odečítání teploty v konečníku. Dostaneme jí ve většině lékáren nebo prodejnách se zdravotnickými potřebami. Po jejím potření neutrální mastí jí zasuneme dítěti do konečníku (trochu staršímu dítěti již můžeme říct, aby přitom zatlačilo) a teplotu odečítáme téměř ihned, za několik vteřin, dokud je teploměr ještě v konečníku. Digitální teploměry nemají při znatelně vyšší ceně krom snazší čitelnosti žádnou výhodu oproti klasickému teploměru, zdánlivá přesnost měřené teploty udávaná na setiny °C je nejen zbytečná, nýbrž i obtížně kontrolovatelná. Dobře ocejchovaný klasický rtuťový teploměr je naprosto spolehlivý a krom křehkosti bez možnosti poruchy. V posledních letech se objevil na trhu teploměr

pro měření teploty v uchu. Je finančně náročný, měření je však zejména pro děti šetrné a dle dostupných údajů spolehlivé. Teplota naměřená páskovým teploměrem, který reaguje na zvýšení teploty změnou barvy, je hrubě orientační.

CO DĚLAT PŘI HOREČCE?

• Dítě s horečkou patří do postele! Převlečeme ho do pyžama, při chladných nohou a rukou, třesavce a zimnici přidáme vlněný svetr a ponožky, přikryjeme pokrývkou a uložíme. Při třesavce a zimnici mu nabídneme horký čaj s citrónem a trochou medu. Místnost případně mírně zatemníme a dbáme na klid.
• Na začátku horečky dítě vyšetříme, při jejím delším trvání i opakovaně. Nejprve se vždy ptáme: jaký celkový dojem na nás dítě dělá?: je vážně nemocné?, je nemocné?, vypadá vlastně docela dobře? Pokud jsme to již neudělali, tak změříme teplotu a vyšetříme jednotlivé oblasti těla: kůži (studené ruce a nohy?, vyrážka?, je vyschlá, působí „staře“?, jiné nezvyklé projevy?); oči (temné kruhy pod očima?, ztráta lesku očí?, zornice?), uši (výtok pouze z jednoho ucha, bolestivost při tlaku na výběžek boltce překrývající zevní zvukovod), rty (při promodralých rtech ihned volat lékaře!), zuby (rostoucí zub s intenzivně zarudlou dásní), jazyk a hrdlo (oschlý jazyk svědčí pro nedostatek tekutin, hrdlo zarudlé?, na krčních mandlích nebo jinde na sliznici bělavé povlaky?), dýchání (velmi rychlé?, namáhavé?, kašel?), vleže a při pokrčených kolenou prohmatáme teplou rukou (!) břicho (bolestivé při jemném pohmatu?, až při větším tlaku? – dítěte se přitom neptáme, zda ho to bolí, nýbrž při vyšetřování s ním mluvíme o něčem jiném a sledujeme jeho reakce na prohmatávání), pohyby. Takovéto vyšetřeni nám nejen dodá určitou jistotu, že jsme nic nepřehlédli, nýbrž i umožní při telefonickém dotazu lékaři podrobně popsat stav dítěte. Obzvlášť když vyšetříme pečlivě při horečce dítě pokaždé, pak nabudeme rychle cviku i jistoty a vyšetření zvládneme velice rychle (z velké části např. během převlékáni dítěte).
• U trochu starších dětí se ptáme, resp. sledujeme, jaké má dítě jiné příznaky a obtíže krom horečky, které by nám pomohly ozřejmit její původ: bolesti hlavy, kašel, bolesti ucha, bolesti při polykáni (zejména při angíně, která se však může někdy projevovat zdánlivě nechutenstvím spolu s bolestmi břicha) zvraceni a průjem, bolesti břicha, bolesti při močení, abychom jmenovali ty nejčastější obtíže. Otázky klademe co nejpřirozeněji a neurčitě: neptáme se: bolí tě ucho?, nýbrž (pokud máme důvodné podezření): bolí tě něco?
• Technika chladných (vlažných) zábalů lýtek: zábaly lýtek jsou účinnou metodou, kterou můžeme jak snížit teplotu dítěte až o 0.5 – 1.0 °C, tak i zmírnit nepříjemný pocit horka při vysoké horečce. Většinou je vedle léků také metodou dostačující, jednodušší a šetrnější než zábaly celého těla. Zábal provádíme vždy až tehdy, když jsou lýtka i nohy dostatečně teplé. Nikdy při chladných nohou nebo zimnici, i když teplota na teploměru ukazuje 39.8 °C! Do misky nalijeme ca 1/21 chladné až vlažné vody, případně přidáme 1 lžíci čerstvé citronové šťávy. Pod odhalená lýtka a nohy dítěte dáme velký froté ručník jako ochranu lůžkovin. Ideálním materiálem pro zábaly lýtek jsou bavlněné plenky: 2 plenky složíme do takové velikosti, aby sahaly od prstů nohou pod kolena. Složené plenky srolujeme, namočíme do misky s vodou a vyždímáme natolik, aby z nich nekapala voda. Jednu dobře vyždímanou plenku pak rozvineme na nohu a lýtko dítěte, snažíme se, aby dobře přiléhala a netvořila záhyby. Plenku pak pevně ovineme další látkou – bavlněným šátkem, ručníkem, příp. obinadlem a nakonec ještě vlněnou šálou, tatínkovými vlněnými nebo bavlněnými ponožkami apod. Obdobně postupujeme u druhé nohy. Obklad se zahřeje za 10 – 15 minut, kdy ho můžeme opět vyměnit, po 3 takových cyklech zařadíme půlhodinovou pauzu. Zábaly by měly být dítěti příjemné, pokud mu začne být během zábalu chladno a bude mít studené nohy, zábal ukončíme.
• Dieta při horečce: dítě při horečce nemá většinou chuť k jídlu. To je zcela přirozená a správná instinktivní reakce organismu na situaci, kdy se musí vypořádat s mimořádnou zátěží. Na zpracování jídla vydá organismus určitou energii, která je nyní potřeba jinde. Pokud dítě samo nevyžaduje jíst, pak ho během trvání horečky v žádném případě do jídla nenutíme. Dětský organismus má pro běžná onemocnění dostatečné rezervy energie. Pokud však jídlo vyžaduje, tak podáváme nastrouhané ovoce, kompoty, případně ovesnou kaši, rýži nebo jáhly s vařenou mrkví. V žádném případě maso, vejce, sladké mléko a tučné potraviny. S poklesem horečky se chuť k jídlu opět vrací a během rekonvalescence dítě rychle dohoní váhový úbytek, který případně v průběhu horečky vznikl. Dítě musí mít ale v každém případě možnost dostatečně pít. U lůžka by měl vždy stát šálek s minerálkou a případně trochou citronu nebo vlažný bylinkový čaj (lipový a z květů bezu na vypocení) s trochou medu a citronem nebo vymačkaná pomerančová šťáva ředěná vodou, vhodné jsou i sirupy Weleda: při horečce zejména rakytníkový a trnkový. Při déle trvajících horečkách a výrazném poceni dáme dítěti 1 – 2× denně slaný zeleninový vývar.
• Jaké léky užívat? Jak bylo řečeno na začátku kapitoly, je použití léků proti horečce v naprosté většině případů nejen zbytečné nýbrž i škodlivé: organismu ztěžují boj s infekcí. Existuje celá řada přírodních prostředků, které mohou organismus při horečce podpořit, volbu konkrétního léku bychom ale rádi přenechali dětskému lékaři: ten Vaše dítě zná a bude vědět, který lék byste měli mít pro ně připravený pro případ horečky v domácí lékárničce.

KDY PŘIVOLÁME LÉKAŘE?

• ! Vždy při horečce dětí do 2 – 3 měsíců věku
• ! Vždy, když si nejste jisti a máte strach. Když dítě prohlédnete, jak jsme právě popsali a něco se Vám nebude zdát, zatelefonujte svému dětskému lékaři a zeptejte se. Lékař se Vás podrobněji vyptá, případně Vás navštíví a dítě vyšetří nebo Vám doporučí navštívit pohotovost. Jistě Vám nebude vyčítat, když zjistí, že se o nic vážného nejedná. Zacházení s horečkou vyžaduje jistou zkušenost, u prvního dítěte budete lékaře volat asi častěji, u dalších už si budete spíš vědět rady.
• ! Když teplota dosáhne 40.0 °C a víc, zejména když má při této teplotě dítě stále ještě chladné ruce a nohy. Není-li lékař dosažitelný, podáte dítěti čípek proti horečce a odvezete ho na dětské oddělení do nejbližší nemocnice, nejlépe po předchozí telefonické domluvě.
• ! Když teplota několikrát za den poklesne a opět vystoupí na vysoké hodnoty. (Použijete-li však čípky či tablety proti horečce, pak je to běžná situace: po podání čípku teplota na 1–2 hodiny poklesne a poté opět vystoupí na vysoké hodnoty; po dalším podání se vše opakuje).
• ! Vždy u kojenců s horečkou při průjmovém onemocnění (tj. řídká až vodnatá stolice mnohokrát za den), kdy hrozí nebezpečí dehydratace (nedostatku tekutin) a nebezpečných ztrát minerálů stolicí, případně zvracením.
• ! Při tzv. febrilních křečích (viz níže).
• ! Při vysoké horečce s intenzívními bolestmi hlavy, které přetrvávají i po dosažení maxima teploty, tj. po odeznění zimnice a třesavky. Obzvlášť, je-li stav spojen se zvracením i v této fázi. Zde musíme vyloučit zánět mozkových plen. Určitým vodítkem nám mohou být následující příznaky: 1. Dítě není schopné se v posteli posadit a předpažit; vsedě se vždy opírá rukama za zády. 2. Vsedě na lůžku s pokrčenými koleny se nedotkne čelem kolen. Pokud dítě ani jednu ze zkoušek nezvládne, tj. ani se neposadí bez opory, ani se nedotkne čelem kolen, pak by ho měl v každém případě co nejdříve vidět lékař. Naopak ve fázi vzestupu teploty nejsou bolesti hlavy ani zvracení nic výjimečného.
• ! Samozřejmě pokud dítě trpí jiným závažným onemocněním: srdeční vadou aj.

HOREČNATÉ (FEBRILNÍ) KŘEČE:

Horečnaté křeče se někdy objeví při horečce u dětí v předškolním věku. Jedná se o dramatickou událost, kdy dítě upadne do bezvědomí, záchvat křečí trvá několik desítek vteřin až 5 minut a poté odeznívá. Pro rodiče, kteří se s podobnou situací ještě nikdy nesetkali, to bude určitě jedna z nejtěžších chvil v životě, kdy se zcela přirozeně obávají o život svého dítěte. Zmíněných 5 minut i méně člověku připadá jako věčnost. Přesto se jedná o situaci, která dítě neohrožuje ani na životě, ani na zdraví. Oproti vžitým představám není pravda, že:

• by děti, které prodělají záchvat febrilních křečí měly zvýšený sklon k epilepsii. Epilepsie se příležitostně může projevit poprvé při horečce, jedná se ale o samostatné onemocnění odlišné od podstatně častějších febrilních křečí;
• by záchvatem febrilních křečí docházelo k poškození mozku; febrilní křeče se objevují ve věku, kdy je mozek ještě nevyzrálý a citlivěji reaguje;
• by preventivní podání léků proti horečce (paralen, Brufen, …) zabránilo vzniku febrilních křečí. Tj. dítě, které má horečku 38 °C a kterému dáme Paralen, má stejnou šanci dostat febrilní křeče jako dítě s horečkou 39. 5 °C bez léků proti horečce.

U přibližně jednoho dítěte z deseti se záchvat křečí bude opakovat týž den nebo v následujících dnech, tj. ještě během trvání horečnatého onemocnění. U části dětí se vyskytnou febrilní křeče 1 x za život, u druhé (přibližně poloviční) části se budou při některém z dalších horečnatých onemocnění opakovat. Po 6. – 7. roce se již febrilní křeče nevyskytují.

Dítě, které prodělalo záchvat febrilních křečí, odvezeme na vyšetření na nejbližší dětské oddělení. Pokud lékař naordinuje vyšetření EEG (elektroencefa­logram, zachycující elektrické děje v mozku) bezprostředně po záchvatu, nalezne na něm téměř jistě změny oproti normálu, které přetrvávají ještě 7 – 14 dnů po záchvatu. Teprve po dvou týdnech je možné s jistotou říct, zda se jednalo sice o dramatický, ale pro dítě nezávažný záchvat horečnatých křečí či o první projev epilepsie nebo jiného onemocnění mozku. EEG vyšetření dělané dřív než za 14 dnů po události nemá valnou diagnostickou hodnotu a vede pouze k nejistotě rodičů a zbytečnému zatížení dítěte. Preventivní podávání léků proti epilepsii nemá u prostých horečnatých křečí význam: jejich nežádoucí účinky jsou podstatně závažnější, než jejich teoretický prospěch. U nás doporučovaný Diazepam sice horečnatým křečím zabrání, pro jeho paušální podávání každému předškolnímu dítěti při každém horečnatém onemocnění však nevidíme důvod. Snižování horečky při každém náznaku onemocnění se právě tak míjí účinkem, vzniku febrilních křečí nezabrání. Zcela jiná je samozřejmě situace, pokud se u dítěte zjistí epilepsie. Ta vyžaduje účinnou léčbu, která patří do rukou lékaře.

TRPÍ DÍTĚ PŘI HOREČCE?

To je jedna z otázek, která zcela právem trápí rodiče a která často vede k tomu, že dítě zcela zbytečně dostane Paralen nebo jiný lék ke snížení horečky. Je samozřejmé, že onemocnění spojené s horečkou není většinou nic příjemného. Pro dítě je velice důležité, abychom si na něj v takové chvíli udělali dostatek času, abychom tu byli nakolik je to jen možné, především pro něj. Velmi zde záleží ovšem i na tom, jaký my sami máme postoj k utrpení.

Utrpení se v dnešní době a v naší společnosti „nenosí“, pokud možno by nemělo být vůbec. Kde můžeme, tam před ním utíkáme a volíme snadnější cesty. Trochu přitom zapomínáme na to, že za téměř vše, co jsme si v životě vydobyli, co nám nespadlo do klína samo, vděčíme odříkání a určité formě utrpení. Když si připomeneme díla a životy slavných umělců – van Gogha, Beethovena, Michelangela, významných myslitelů a osobností veřejného života: Jana Husa, Masaryka, Gándhího, Martina Luthera Kinga atd.: ti všichni se ke svým dílům, myšlenkám a postojům nejen propracovali, nýbrž i protrpěli. I tím, že volili nepříjemné, individuální cesty, často proti mínění většiny současníků. Pokaždé, když se učíme něco nového, je to spojeno s menší či větší mírou odříkání: vždy musíme něco v sobě změnit, a to nejde zcela bez „bolesti“. Vzpomeňme si, jaké to bylo, když jsme se učili psát! Podobně můžeme nahlížet i na většinu nemocí v dětském věku: i jimi se člověk, resp. jeho organismus, imunitní systém něco učí. Po prodělaném onemocnění je organismus v zásadě silnější, „moudřejší“ než před ním. A při troše všímavosti uvidíme, že se to projeví i v duševním životě dítěte.

Jméno:*	Zapamatovat
E-mail:
WWW:
Text:*
	Nelze přispívat