Ve schránce jsem totiž jednoho dopoledne nalezl informační leták, kde nejpodstatnější informace zněla: „Ve vaší obci provádíme kontrolu kvality vody…” a protože za 200,– se mi to zdálo fajn příležitostí jak se dozvědět více o tom, co pijeme, vytočil jsem telefonní číslo a domluvil se na návštěvě, zatímco jsem v duchu obec chválil, jak se o nás dobře stará. Profesionál přes kvalitu vody přijel, požádal o sklenici vody a nacpal do ní přístroj měřící elektrický odpor, ze kterého pak odvodil přítomnost obsažených příměsí. Ihned mne vyvedl z omylu, že by snad mělo dojít na rozbor, který by jmenovitě určil obsah i objem jednotlivých složek s tím, že takový rozbor přijde na několik tisíc a že s jeho asociací nemá obecní úřad nic společného a tudíž že se v tomto případě finančně na blahu občanů nepodílí. Zavětřil jsem dealera. Profesionál si z toho nic nedělal, mile a vstřícně se usmíval, zaujatě z kufříku tahal zvýrazňovačem podrápané materiály, kde se psalo o postupném změkčování norem pro pitnou vodu, z nezávislých testů laboratoří na nás zle koukaly limity doporučené odborníky a skutečné výše mikroorganismů, bifenilů a iontů solí z balených vod, plácal do toho své zážitky a jakoby mimochodem občas zmínil fatální důsledky v organismu usazených látek na holý život člověka. Samozřejmě, byl přece u nás doma, při pohledu na naše děti neopomněl naléhavým hlasem pronést potřebu chránit před tímto vyvíjející se křehký dětský organismus, čímž v nás rodičích pocitem viny burcoval zájem koupit cokoliv co přivleče… Z displeje přístroje totiž odečetl hodnotu asi 620 µS, v balených vodách pak dle druhu 300–500 µS.. Protože se skutečně jednalo o zdraví a jeho teze i výsledky měření, ať už měřil přítomnost čehokoliv, nebylo možno odmítnout, zdrceně jsem mu sem tam přisvědčil a protože se nátlak na naši psychiku konal už přes hodinu a já, zaskočen jeho profesionalitou (dealerskou) jsem velice rád souhlasil s tím, aby přišel za týden provést dokonalejší měření a s úlevou za ním zabouchl dveře.

Musím zmínit, že obvykle s dealery potíže nemívám. Slušně ale nekompromisně jim většinou řeknu, že si o mně mohou myslet cokoliv, ale že o jejich nabídku prostě nemám zájem a v případě potřeby jim naprosto totéž zopakuji, aby pochopili, o čem mluvím. Toto byl ale frajer.. Den před z nouze domluvenou schůzkou jsem mu zatelefonoval a řekl mu, že jsme se na internetu podívali na nabídku jeho „asociace” a že se nám cena toho přístroje – filtru na úpravu vody, zdá velmi vysoká a že by k nám pravděpodobně jel zcela zbytečně, ať tedy nejezdí. On na to odvětil, že to dělá pro lidi a že mu to nevadí. A prý, když už je přichystaný, jestli bychom mu tu dohodnutou hodinku, potřebnou pro měření, poskytnout přece jen nemohli? A tak se ve mně ozvala odpovědnost k serióznímu jednání a závěr zněl, ať tedy přijede.. Připravil jsem se na další těžké kolo v ringu.

Přivlekl filtr, který na mne působil dojmem, jako by šlo o utržený sifon zpod jakéhosi hodně monstrózního umývadla, napojil to na kohoutek a spustil. Do sklenice začala odkapávat přefiltrovaná voda. Zatímco odkapávala, vrhnul se na mne. Manželka se s dětma zavřela do obýváku. Milý úsměv: „Jak se máte? Víte, že si ten přístroj koupili důchodci xy? Že je neznáte? Vždyť jsou odsud.. To víte, za ty roky se zdravotní problémy množí a oni zjistili, že by tady ještě rádi pobyli, k čemu by jim pak byly peníze, že ano, ha ha.. Víte, co je to osmóza…?” Osmóza mi jako proces něco říkala, ale po krátkém zamyšlení jsem zjistil, že nejde o nic, o čem bych dokázal souvisleji mluvit a tak jsem pokrčil rameny. „Právě osmotickou membránou je vybaven narozdíl od jiných náš přístroj, který dokáže…” Dokázal toho s kolegou přístrojem na měření elektrické vodivosti hodně. Ze šestiset mikrosiemensů to postupně zvládl na šedesát. Přefiltrovanou vodu ve sklenici dealer postavil vedle sklenice nepřefiltrované vody a donutil nás se z obou napít. Všechna čest, fungovalo to, chuť přefiltrované vody byla subjektivně daleko lepší. Profesionál si mnul ruce jak se to krásně daří a trošku v rozporu s předchozím prohlášením, že osmotická membrána dokáže vyčistit cokoliv, třeba nadělat pitnou vodu i z žumpy, zvesela prohodil, že v případě jiných zájemců (už jsme byli zájemci) k dosažení takového výsledku musel použít předčistící jednotku. Pak došlo na přednášku o dopadech pitné vody na zdraví doplněnou obrázky zkornatělých tepen a barvitém popisu přeměny chlóru v těle v cosi mazlavého, co vás časem zničí.. Zcela na závěr, když viděl, že už jsem zpracován na možné maximum, došlo na produkt a marketingové nástroje.. Bylo to fantastické, přístroj se připevnil bočním vývodem ke kohoutku, spokojeně si skrz osmotickou membránu filtroval tu nejčistší pitnou vodu, kterou pak sbíral do patnáctilitrové nádržky. Aby se v nádržce nepomnožily mikroorganismy, každých patnáct minut došlo ke sterilizaci nádržky zábleskem ultrafialového záření a sterilní prostředí končilo až u speciálního ventilu, aby ani cestou nemohla být voda nějakým zlořádem kontaminována. A stálo to bezmála padesát tisíc i se slevou. Rozzářený profesionál mezi dealery pak z kufříku vytáhl smlouvy, zacvakal propiskou a nadšeně vyjmenoval možnosti splátkového prodeje a srovnání nákladů vůči zakupování balené vody. Podrbal jsem se za uchem, vědom si skutečnosti, že došlo k nejhoršímu a prohlásil jsem, že ode mne nemůže čekat, že se rozhodnu právě teď. Ani mžikem nedal najevo, že právě okamžité rozhodnutí očekával. Prohlásil, že je naopak rád, že se mu nelíbí, když někdo souhlasí hned, protože pak je znát, že lidi o věci dostatečně nepřemýšleli. Další čtvrhodinu se ze mne na příkladech snažil vypáčit, co si myslím že si mohu dovolit a co ne a že on to ví daleko lépe než já. Pak se s úsměvem rozloučil, sbalil se a já ho šel vyprovodit. Než jsem stačil zabouchnout, spiklenecky ke mně pronesl: „Pojďte se podívat na tohle.” Málem jsem šel do kolen.. Měl jsem zabouchnout a zmizet. Copak to šlo? Už stál u otevřeného kufru auta a cosi doloval ven. „Toto je speciální nástavec ke sprše”, pronesl vážným hlasem. Pak to rozmontoval, obracel v ruce jakési vložky se speciálními trojúhelníkovými otvory, chrastil uvnitř kuličkami z jakéhosi nerostu, který měl dodat vodě energii, kterou ztratila v úpravně a cestou vodovodem. Tím ovšem veškerý svůj předchozí vědecký výklad v mých očích znevážil. Tím nejlepším na celé sprše pak měla být žlutá náplň z tří tisíc citrónů uvnitř hubice, která postupně uvolňuje vonnou esenci a blahodárně působí na pokožku. ”Víte co? Líbíte se mi, tady máte, vyzkoušejte to, týden se můžete zdarma sprchovat”, prohlásil k mému zděšení. Na moje vyjevené:„Ne, ne, ne, to nejde..” prosebně řekl:„Proč ne? Přece mě nemůžete odmítnout..” vrazil mi krabici do náruče a naskočil do auta.

Bylo jasné, že to udělal za a) aby se mohl vrátit a pokračovat ve vymývání mozků b) aby z nás v případě neúspěchu s filtrem vyrazil alespoň něco za ujetý nástavec ke sprše… Vrátil jsem se nahoru jako schlíplý pes, mrštil krabici s nástavcem do kouta a týden přemýšlel, jestli se ho zbavit tím, že si to koupím, i když to nechci, anebo zda se chovat racionálně a vypoklonkovat ho, protože jsem po něm přece všehovšudy chtěl pouze to, aby mi za dvě stovky, které také vyinkasoval, proměřil kvalitu vody. Proč bych se měl cítit provinile kvůli tomu, že sám dobrovolně investoval svůj čas, projezdil něco kilometrů, prodrmolil spousty slov a vnutil mi blbou krabici s nástavcem ke sprše? Bylo mi zároveň jasné, že jestliže krabici jenom otevřu, bude neslušné mu ji vrátit a jestli ji koupím, změním se v manželčiných očích v naprosto neasertivního čer­va.

Profesionál se za týden ozval, zazvonil u dveří, já jsem popadl krabici se sprchou a šel dolů otevřít. Tentokrát jsem ho nahoru nepustil: „Je mi líto, promiňte, odjíždíme.” Údiv: „Vy jste to nevyzkoušeli? Proč?” Co vám budu povídat, pane profesionále, kdybychom se s tím bincem sprchovali, musel bych si vzít s sebou dolů taky peněženku.. „Ne, promiňte, v tomto směru jsme konzervativní, máme rádi to, na co jsme navyklí. Kromtoho manželka je alergik a děti tedy mají také jistou pravděpodobnost.” Nyní už nešlo o filtr, šlo o nástavec a o čest. A tak jsem se k filtru vrátil, oznámil mu, že s jeho argumenty souhlasím, že jde o báječnou věc, že jsem přesvědčen o účinnosti i efektivitě filtru, konečné rozhodnutí však musí nechat na nás. A že mám jeho vizitku, v případě potřeby se tedy ozvu. Strčil jsem mu škatuli se sprchou do náruče, omluvil se a zavřel dveře. Ufff.

Až narazíte na rozbor vody za dvě stovky, honem nabídku hoďte do koše. Přišlo by vás to možná daleko dráž. A jestliže přece jen narazíte na dealera-profesionála, zažijete krušné chvilky ať se zachováte jakkoliv, pak přeji mnoho štěstí.