Lidem vždy víceméně záleželo na tom, jak působí na druhé. Doba víc než kdy jindy staví na „bezkontaktní“ zprostředkované zkušenosti. Těžko si všichni můžeme popovídat s hvězdami televizní obrazovky, stříbrného plátna, osobnostmi politiky nebo sportovních klání osobně někde u kafe, pakliže se nejedná o někým organizovaný pokus o zápis do Guinessovy knihy. Přesto se většina běžných osob nehodlá připravit o možnost dozvědět se o slavnějších lidech něco nového, potměšile získat nějaký ten drb, opájet se skvostným prostředím, s uspokojením zaznamenat tu milou skutečnost, že ani známým osobnostem se leckdy nezadaří, nechat se unést hvězdnou atmosférou nebo se propadnout do deprese sdíleným zdrcením z hojně medializované tragédie, neboli se v souhrnu emočně tak trochu přiživit na životě hvězdy. A tak úpěšné a slavné lidi nevídáme na ulicích, ale povětšinou v tisku a na televizní obrazovce.

Když už tedy z pohledu těch známých a úspěšných existuje možnost připravit se na situaci, kdy se představí miliónům či miliardám bezejmenných, proč se přitom taky trochu nevylepšit? Začalo to šikovným štětcem dvorních malířů rozličných autorit, posléze pudrováním před objektivy fotoaparátů na plochý film, dále v maskérnách televizních a filmových studií, retušemi klasických fotografií, ovšem ten pravý boom vylepšování nastal s příchodem digitálních médií.

Zejména takzvané lifestylové časopisy, které se zábavě na vyšší úrovni (z hlediska životního stylu, rozum a skutečná sranda s tím zase až tolik nemá co dělat) především věnují, se bez profesionálních grafiků neobejdou. Ostatně na to mají prostředky. Profesionální grafická aplikace v rukou odborníka dokáže hravě odstranit nedostatky kůže typu pih, znamének, pupínků, dodá chybějící opálení, vyžehlí vrásky, vylepší lesk vlasů, prohloubí nebo dokonce zcela změní barvu očí, vybělí zuby, zmenší nos a vytvaruje rty, pohraje si s proporcemi. Jistá hispánská modelka, tuším se jménem Monica Silva, měla na titulní stránce Esquire sytě zelenou barvu očí, na fotografiích uvnitř čísla pak oříškově hnědou. Nač to tajit, vyberte si. Esquire tvrdil, že hnědé jsou ty pravé, nicméně zelené k obálce sedly. Soudím, že zelené se lépe hodily k vlnám moře, z nichž se na titulní stránce drápala, zatímco hnědé víc ladily s barvou plavek. Dřív by se ovšem spíš řeklo, že plavky ladí s barvou očí.

Hudební vydavatelé, zadávající taktéž grafikům zakázky na důstojné ztvárnění interpreta pro booklety hudebních nosičů se hojně uchylují k drobným nepravostem. A tak kupříkladu v případě zpěvačky Beyoncee nenadálých nepříliš vzhledných pár kilogramů živé váhy svěřili počítači, který Beyoncee opět zformoval sexy zadek a jako bonus jí protáhl nohy o pár decimetrů. Hned šla na odbyt lépe.

Bývá mnohdy zajímavé porovnat fotografie slavných z momentek paparazziů s pečlivě aranžovanými záběry najatých fotografů. Jistě, soukromí je třeba ctít, je třeba ctít rovněž důstojnost, je však nepřikrášlená skutečnost sama o sobě nedůstojná? Je také nutné uznat, že tak jako dokáže obratný fotograf vylepšit vizáž fotografovaného objektu kompozicí, perspektivou a světlem, neméně obratně ho dokáže i zdiskreditovat. Třeba ostré nerozptýlené světlo dopadající na pleť dokáže i poměrně krásnou ženu přivést k dost chmurným myšlenkám… Ostré nerozptýlené světlo zkrátka na pleť nepatří. Na příkladu Jessicy Sarah Parkerové je znát, že ačkoliv jsou úpravy mocnou zbraní, ani objektivy a grafické programy nejsou všemocné. Aniž bych z toho vinil osvětlení. Buď ji fotografuje muž, kterému se nelíbí Sex ve městě, anebo na vylepšení jejího zjevu dosud nebyla vytvořena dostatečně výkonná aplikace.

Ani film nezůstává pozadu. Dokonce jsem zaslechl zvláštní věc, že totiž ve filmu Trója Brad Pitt, alias Achilleus, obdržel „digitální steroidy“, tedy že byl poněkud nafouknut ve prospěch muskulatury. A prý ani ty nohy nebyly jeho… No nevím, po jakých nohou Pitt během natáčení chodil, nicméně jisté je, že čemukoliv, co lze přepočítat v procesorech nabušených počítačů, lze jen s obtížemi apriorně věřit. Ostatně, sám jsem si na jinak zdařilém fotografickém snímku, vzhledem k mé osobě však s nevhodnou perspektivou, pomocí Zoner Photo Studia v minutě na vrchol hlavy implantoval několik hrstí vlasů.. Tu fotografii ovšem mnoho lidí nespatří, naprostá většina mne bude vnímat podle poněkud skromnější skutečnosti.

A rada na závěr? Třeba tak trochu v duchu Haliny Pawlovské, se kterou si mimochodem experti při reklamě na nejmenovaný přípravek na hubnutí rovněž vydatně pohráli, protože oproti reklamě je skutečnost horší než jsme si kdy mysleli…

…Chceš-li v tisku zapůsobit zjevem hodným králů, buď slavný, svěř se rukám profesionálů ;o)